Rámcové podmínky vzniku městského marketingu

Permanentně rostoucí proces globalizace, promítající se svým charakterem do všeobecné ekonomické a sociální liberalizace, prohlubuje a zvýrazňuje polaritu mezi úspěšnými a neúspěšnými městy. Za situace, kdy se pozice na pomyslném žebříčku úspěšnosti může během několika málo let změnit, jsou města nucena po tlakem vyostřeného konkurenčního boje iniciativně a aktivně podporovat podnikání a investice. Města jako zodpovědní nositelé rozvoje musí ve vlastním zájmu stimulovat vnitřní potenciál, přičemž nelze spoléhat na dosavadní rigidní systém řízení rozvoje měst, který v mnoha případech není a z principu nemůže být pro svoji vertikální strukturu dostatečně flexibilní, neboť oproti horizontálnímu systému řízení nereflektuje adekvátně podněty od všech potenciálních aktérů rozvoje města, což omezuje absorpci inovací a zároveň zvyšuje riziko konfliktu a netransparentnosti. Tento pregnantní nedostatek omezuje kreativitu a iniciativu v územním rozvoji měst – dnes již primárních konkurenčních výhod, které je možné realizovat přímo z lokálních zdrojů. Snad všechna větší či menší města v České republice zasáhl bez výjimky proces suburbanizace a s ním spojených efektů, kdy na okrajích měst vznikla rozsáhlá nákupní centra nebo hypermarkety s pestrou nabídkou maloobchodu a služeb, které se dříve lokalizovaly v centrech měst. Pozvolně dochází k oslabování role městských center jako socioekonomického komunikačního a integračního bodu města, což vyvolává potřebu po nových konceptech revitalizace městských center, založených na principu kooperace městské správy, obchodníků, majitelů restaurací a dalších aktérů realizujících svoje aktivity v centrech měst.

Individuální a pluralistická informační společnost klade při své vzdělanosti a diverzifikovaných potřebách stále vyšší požadavky na městskou správu, jednak v oblasti životního prostředí a kvality života a jednak v oblasti participace na spolurozhodování při dohadovacím procesu schvalování projektů mimo politické organizace, na kterých jsou osobně zainteresováni.

Kvalita života již dnes není vágním pojmem, protože kvalita života tvořená pestrostí a variabilitou nejen profesních, ale i ryze osobních možností realizace individuálních preferencí založených na měkkých faktorech, představuje klíčový faktor v pozitivním územním rozvoji měst. Vysoké nároky obyvatel lze uspokojit jen důslednou a cílevědomou harmonizací a koordinací sociální, ekonomické a ekologické politiky, která vyžaduje komplexní přístup při řízení rozvoje měst.

Vysoké nároky zatěžují a prohlubují deficity veřejných rozpočtů a města musí hledat nové formy financování, přičemž byrokratické plánování a řízení v tradičním slova smyslu je stále méně efektivní.